Svátky jsou báječná věc a každý normální člověk je musí mít rád. Přiznejme si ale, co má velkou zásluhu na tom, proč jsou pro nás tak hřejivé, konejšivé, radostné a uspokojivé: jídlo! Spousty dobrého jídla, které si během roku dokážeme rozmluvit, ale čas adventu je pro nás najednou omluvou pro to, abychom zabořili nosy (a zuby) do těch laskomin, které na nás čekají jen jednou ročně.
Než se ale dostaneme k vyloženě vánočním laskominám, pojďme se ještě snést na zem a povědět si něco o potravinách všedních a každodenních. Podělím se s vámi o překvapení, která praští do oka každého Čecha a Slováka, který poprvé navštíví obchod s potravinami ve Spojených státech. Tak se pusťme rovnou do toho!
Řekněme, že jste právě vstoupili do Walmartu. Koš, který tlačíte před sebou, si nenese vaši pětikorunu, ani desetikorunu. Nepoutal ho k dalším košům žádný řetěz a od vás se dokonce ani neočekává, že ho na konci své nákupní etudy vrátíte do řady za jeho kamarády! Prostě ho necháte na parkovišti, tam, kde jste z něj vyložili do kufru auta poslední naprosto neekologickou malou igelitku. Nedělejte si s tím starosti. Walmart si platí lidi, jejichž náplní práce je tyhle zatoulané ovečky košíčky zase poshánět dohromady a ve dlouhém "vláčku" nákupních košíků je zase vmanévrovat zpátky do budovy, kde si je vyzvednou nově příchozí.
Pokud jste znalí a zajímáte se o své zdraví, vaší první zastávkou bude oddělení ovoce a zeleniny. Ignorujte prosím, že vedle pomerančů se nachází úžasně, nebezpečně vyhlížející vytrína s čerstvě upečenými americkými koblihami politými cukrovou polevou či plněnými sladkými náplněmi! Na tu se nesmíte koukat. Protože jakmile jednou ochutnáte ten měkkoučký donut v javorou polevou, už není cesty zpátky. Já vás varovala...
Tak tedy zamiřte k zelenině, a zakuste, jak se vým zježí vlasy na hlavě, až zjistíte, kolik tu stojí květák a řepa, které u nás pořídíte za babku! Kupte si radši brokolici a sladké brambory, ty jsou levnější a američtější.
Na jablka taky zapomeňte. Pokud tedy nejste jablečný fanatik, jako já, pak se psychicky připravte na to, abyste při placení zaťali zuby a radši nepřepočítávali na koruny, kolik ta sladká kulatá potěšení zdraví i ducha stojí. Zato pomeranče, ty si dovolit můžete! A dokonce i avokáda! Ne už tak mandarinky... Nakonec vsaďte na banány, to je nejlevnější ovoce. Celkově tedy rozhodně počítejte s tím, že ovoce a zelenina se tu prodraží, ačkoliv je povětšinou dovezené v Mexika, což je jen přes jedny hranice, a nebo z Kalifornie, což je dokonce domácí.
Posouváme se dál po vnější straně márketu. Tady máme maso, drahé, co byste čekali, a pak různé párky a šunky a salámy, které vypadají dosti podezřele a já mám dojem, že jsou to rozemleté školní gumy slepené do pravidelních nožiček či šišek narájených na plátky.
Takže jdeme dál, kde se podél zadní stěny nacházejí lednice s mléčnými výrobky. Mléko by se hodilo... No páni! Tohle je jako americké mléko? V lednici se nade mnou majestátně tyčí bezmála čtyřlitrové kanystry bílé tekutiny! Co bych s tím jako dělala? Vždyť bych musela pít mléko celý den! Galon mléka... Po prvotním šoku jsem ale zpozorovala, že jsou k mání i půl galony. To už se dá.
Podobným úskalím jsou výrobky jako kysaná smetana, smetana, a cottage cheese, které se tu prodávají rovněž ve zbytečně velkých kelímcích. Zato jsou to ale kelímky s víčkem, abyste si tu svou "zakysanku" mohli hezky pěkně nějaký čas skladovat v chladničce.
A když už je řeč o velikostech, hodilo by se zdůraznit, že Američani milujou velká balení! Galon mléka. Libra másla, tedy jako naše dvě másla v jednom. To se ale prodává v papírové krabičce, v níž jsou úhledně vpasované čtyři dlouhé hranoly másla čtvercového průřezu, v papírovém obalu.
Teď jsme museli zatočit a dostali se tak do zrádné oblasti regálů v prostřední části obchodu. Ty jsou od shora dolů vyrovnané nepřeberným množstvím výrobků. Balíky chipsů, přirozeně obrovské, jsou naproti lahvím se slazenými limonádami, které jsou buďto velké, nebo se alespoň prodávají na množství, takže si nemůžete koupit jednu malou flašku, ale dvacet malých petek, které drží pohromadě plastová folie. V dalších řadách na vám čekají různé sušenky, krekry, instatní želé práčky všech možných křiklavých barev, instatní pudinkové prášky, které si připravíte bez vaření jen ze studeného mléka za pomoci mixéru. Spousty koření, které se neprodává v sáčcích, jako u nás, ale v kulatých dózičkách, takže máte pochopitelně zásobu onoho koření na pěknou dobu dopředu. Všelijaké müsli a jiné tyčinky taky nekoupíte po jednom, musíte koupit celou krabici. Američana by ani nenapadlo, že by si koupit jen jednu jedinou tyčinku, co je to za nesmysl, nechápal by.
Paradoxně nejlevnější jídlo je to nejvíc průmyslově zpracované. Je to proti rozumu, ale je to tak. Instatních věcí je tu přehršel. A dají se sehnat pod jeden dolar! To ulehčuje mé duši. Dále přihazuju do košíku čočku, kterou jsem objevila v oddělení surovin pro mexická jídla a která je chudinka celá na odiv v prostém, plochém igelitovém sáčku tvaru polštáře na spaní.
Oči mi z té nabídky přecházejí už hodně dlouho a trvá mi hotovou věčnost rozhodnout se, co si vlastně koupím, když neznám žádnou z těch značek a když je tu všechno k mání v tak roztodivných baleních, ve velkém množství a vůbec... Takový obyčejný chleba si nakonec nekoupím vůbec, ačkoliv jsem strávila výběrem toho nejlepšího třicet minut, abych ho pak zase vrátila do regálu. Proč by někdo měl chtít chleba vyrobený z mouky, lterá byla zbavená všech živin jen proto, aby ony vitamíny a minerály byly potom nakonec do výrobku uměle dodané zpátky?
Myslím, že pro dnešek jsem už ohromená dost. Americký obchod s potravinami je jedinečný zážitek. Konzumní džungle. Ve které se člověk musí naučit orientovat tím, že se seznámí s její faunou i florou. A že se odváží koupit si ten lákavě vyhlížející jogurt, aby zjistil, že Američané jsou na jídlo přeborníci, ale pro jogurty by si měli jezdit do jižních Čech.